Lujainin příběh
Houževnatost a lidskost
Když násilí vyštvalo Lujain z domova v Homsu, odnášela si s sebou jen odvahu a naději. Hledala bezpečí a v tomtéž našla své poslání. Nyní spolupracuje s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a pomáhá ženám, dětem a vysídleným rodinám v celé Sýrii. Svou vlastní zkušenost s vysídlením proměnila díky své houževnatosti a soucitu v misi spočívající v ochraně druhých.
Když si člověk buduje nový život, křísí naději
Po čtrnáct let trvajícím konfliktu se vysídlení Syřané začínají vracet domů. Týká se to těch, kteří zůstali na území Sýrie, i uprchlíků, kteří utekli do sousedních zemí. Než se zotaví, čeká je dlouhá cesta. Lujain je ze všech sil podporuje a nebere to jen jako práci, ale jako své poslání.
Nucený odchod
„Moje rodina pochází z města Homs, které spolu s dalšími zasáhl konflikt v Sýrii nejvíce,“ vzpomíná Lujain. „V roce 2011 míra násilí eskalovala – bombardování bylo na denním pořádku, obklopoval nás strach a nejistota. Neměli jsme na výběr. Abychom si zachránili život, museli jsme všechno nechat být a odejít z domova do Damašku. Představa, že opouštím domov, mi lámala srdce, ale jinak bychom nepřežili.“
Damašek byl pro nás krokem do neznáma. „Nikoho jsem tam neznala, neměla jsem tam přátele ani ulice mi nebyly povědomé. Všechno bylo cizí – byla jsem cizincem ve vlastní zemi.“
Jak jsem našla smysl života
Strach držel Lujain celé měsíce v domě. „Z pronajatého domu jsem skoro nevycházela,“ přiznává. „Ale nakonec jsem si řekla, že musím být silná a začít zase žít.“ S otcovou pomocí si našla práci v menším lékařském zařízení v Damašku. Byl to její první krok k budování nového života. Později se přesunula na univerzitu v Damašku a začala pracovat jako dobrovolník pro nevládní organizace. „Tím okamžikem začala moje cesta v humanitární oblasti.“
Nadšení a vytrvalost se jí vyplatily. Po půl roce dobrovolné práce získala Lujain místo sociální pracovnice na plný úvazek v komunitním centru podporovaném Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). „Bylo to víc než jen práce – začala jsem si tam plnit smysl svého života.“ Tato role jí umetla cestičku, aby se začlenila do personálu UNHCR.
Nic jako běžný den neexistuje
Dnes pracuje Lujain jako specialistka na ochranu uprchlíků při UNHCR v kanceláři ve městě Homs. „Moje role je víc než jen práce,“ říká. „Dennodenně se setkávám s lidmi, které můžu nasměrovat k pozitivní změně.“
Její dny jsou nepředvídatelné. „Ráno procházím případy a pak vyrážím do terénu, abych posoudila ochranu dětí, genderově podmíněné násilí, duševní zdraví a rizika vykořisťování a zneužívání,“ vysvětluje. Odpoledne píše zprávy, plánuje projekty a vyřizuje e-maily. „Ta nepředvídatelnost – a hektolitry kávy – mě nabíjí!“
V rámci své práce koordinuje jednotlivé případy a sleduje potřeby lidí, kteří se vrací z Libanonu, Jordánska a Turecka. „Lidé, kteří se do Sýrie vracejí, tady začínají úplně od nuly. Když se s nimi setkáte, vidíte jim v očích naději. Chtějí znovu vybudovat nejen svůj dům, ale celou zemi.“
“Sním o tom, že Sýrie bude zase zemí, kam se může domů vrátit každý Syřan – a když říkám domů, nemyslím tím jen jako do domu, ale aby se mohl každý vrátit k důstojnému a klidnému životu.”
Vzdělání a naděje
Zkušenost, kterou si Lujain prošla coby vnitřně vysídlená osoba, ji hluboce ovlivnila. „Chápu, co pro člověka vysídlení znamená – nejen proto, že se snažím být empatická, ale protože jsem to na vlastní kůži zažila.“ Ta zkušenost ji současně motivovala k vyššímu vzdělání: získala magisterský titul v psychologii a momentálně studuje na doktorát.
„Sním o tom, že Sýrie bude zase zemí, kde se může domů vrátit každý Syřan – a když říkám domů, nemyslím tím jen jako do domu, ale aby se mohl každý vrátit k důstojnému a klidnému životu,“ vysvětluje Lujain. „Sama za sebe doufám, že si mi podaří dotáhnout doktorát a že budu dál přínosem pro naši rodinu v UNHCR – protože pomáhat druhým najít bezpečí je součástí mého já.“
