Claudeův příběh

Claude utekl se svými rodiči z nacistického Německa. Tato zkušenost v něm zažehla celoživotní empatii a přivedla ho na cestu, po které stále kráčí, ačkoli už je mu přes devadesát let. „Svůj domov člověk nikdy neopouští snadno,“ říká. „Nepotřeboval jsem, aby mi někdo vysvětloval, co to znamená být uprchlíkem – znal jsem to z vlastní zkušenosti. Také proto jsem se rozhodl přidat k UNHCR a doteď s touto organizací spolupracuji.“

Od podnikání k humanitární práci

Claude měl úspěšně rozjetou kariéru v reklamě a oblasti PR, ale pak se náhodou v Ženevě setkal s tehdejším vysokým komisařem UNHCR, kterým byl Sadako Ogata, a to ho přimělo změnit kurs: „Prostě jsem v pátek skončil v reklamní firmě a další pondělí už jsem nastupoval do Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.“ Stal se dobrovolným konzultantem při UNHCR a tuto roli zastává dodnes.

Proč je sport důležitý

Claude záhy objevil oblast, kterou podpora uprchlíků opomíjela: základní lidské potřeby sice byly pokrývány, jenže v uprchlických táborech před třiceti lety neexistovalo žádné organizované zázemí, aby si lidé mohli zasportovat. „Když děti v táborech potřebovali fotbalový míč, náš personál vyrazil do nejbližší vesnice a nakoupil míče z vlastní kapsy. Nebo si děti takový míč vyrobily samy,“ vzpomíná.

Claude si uvědomoval, že lidé, kteří musí opustit svůj domov – zejména pak děti – potřebují bezpečný prostor, který jim umožní znovu získat sebedůvěru a pomůže jim navázat nové kontakty. Jak vysvětluje: „Děti se často do tábora dostanou jako nezletilí bez doprovodu, kteří přišli o všechno – o rodiče, kamarády, domov a školu. Sport jim pomáhá navazovat nové sociální vztahy a dává jim pocit sounáležitosti. Obzvlášť týmové sporty pobízejí ke komunikaci a budování komunity, což je pro tyto děti a jejich zotavení a rozvoj životně důležité.“

Claude vzal věci do svých rukou a začal klepat na dveře různých sportovních federací od volejbalu po fotbal. Na různých frontách se mu povedlo navázat úspěšnou spolupráci, díky které zajistil sportovní vybavení a finance na organizované sportovní programy v různých táborech. A funguje to tak dodnes.

Životní moudro

Za dobu, co pracuje pro Úřad vysokého komisaře při OSN, Claude opakovaně na vlastní oči viděl neuvěřitelnou sílu a houževnatost uprchlíků. Jak říká: „Tato setkání mě inspirují k další práci. Vidím totiž, že i v těžkých časech se najde bezpočet příběhů o naději a lidskosti, které si zaslouží sdílení a podporu.“

Pro svět má jasný vzkaz: „Tito lidé toho světu mohou hodně dát. Chtějí přispět svým dílem. Neignorujte je.“