Menšina v menšině

Nancy (ona), zaměstnankyně IKEA, 48 let 

Když Nancy, zaměstnankyně IKEA, vyrůstala v Malajsii – ačkoli nebyla Malajsijka –, cítila se jako „menšina v menšině“, jak sama říká. S indickým otcem a čínskou matkou se vždy cítila, že nikam nepatří. To, že byla lesba, ji to nijak neulehčovalo.

Jiná etnická příslušnost, než měly ostatní děti ve třídě, bylo pro Nancy náročná. Nikdy nikam nezapadla. I když byla mezi Indy nebo Číňany, stále se necítila přijatá, protože nevypadala jako oni. Když se Nancyini rodiče v 70. letech brali, smíšená manželství nebyla populární. Neměla tedy ani širší rodinný podpůrný systém, o který by se mohla opřít. Něco tak běžného, jako je dostat se na univerzitu, pro ni bylo výzvou, přestože se jí ve škole dařilo a měla těžké učební plány.

Nancy se nakonec stala vychovatelkou a učila malé děti. „Jen si představte, že by rodiče dětí věděli, že jsem lesba!“ vykřikne. „Moje kariéra by skončila. Musela bych z práce odejít. Takže jsem v podstatě musela oddělit svůj životní styl a být opatrná." Takový způsob života byl příliš náročný. Život v přísně nábožensky založené zemi znamenal, že nikdy nemohla být sama sebou. Proto věděla, že se nakonec musí přestěhovat do zahraničí. 

Coming out

Kromě toho, že se rasově lišila od svého okolí, Nancy už v době, kdy žila v Malajsii, věděla, že je lesba. Nebyl to žádný velký coming out. Podle Nancy lidé v její kultuře coming out, tj. přiznání ke své sexuální orientaci, nedělají. Neprobíhá žádné formální prohlášení. Jde jen o uvědomění si a přijetí sebe sama. Nikdy to rodičům neřekla na rovinu, ale začala rovnou chodit s partnerkami. Čím byla starší, tím snadnější bylo si je vodit domů na oslavy. A přestože její rodiče nikdy neřekli, že s tím souhlasí, cítí, že svým způsobem její sexualitu přijali.

Příběh lásky

Nancy se se svou partnerkou May seznámila na seznamce. K jejich seznámení téměř nedošlo, protože Nancy se právě chystala odhlásit, když May klikla na její profil. Jejich láska se proměnila. Mají k sobě hlubokou úctu a starají se o sebe. May pochází z Thajska, ale již 35 let žije ve Velké Británii. Přestože se Nancy z Malajsie odstěhovala a žila šest let v Singapuru, vrátila se do Malajsie ještě předtím, než se seznámila s May.

Časem se Nancy a May dohodly, že se May přestěhuje do Malajsie, aby mohly být spolu. Po třech měsících však May začal život v omezující zemi stresovat. Dvacet let žila otevřeně jako lesba a nehodlala se již ke skrývání své identity vrátit. Nemohla držet Nancy za ruku na veřejnosti a to zrovna nebylo to, co si představovala. Pro May se homosexualita v konzervativní zemi stala palčivým problémem. Proto změnily život a přestěhovaly se do Velké Británie.

Výzvy a nenávist

Když se Nancy poprvé přestěhovala ze Singapuru zpět do Malajsie, setkala se při jedné noční procházce s násilím. V té době (před setkáním s May) byla se skupinou přátel a svou partnerkou. Po odchodu z klubu May a její partnerku obtěžovala skupina mužů. „Dostala jsem nakládačku jako nikdy předtím,“ prozradila. A další sůl do jejích ran přidalo zjištění, že kamarádi, s nimiž byla v klubu, byli svědky této události, ale neudělali nic, aby násilí zastavili. Když žila v Singapuru, občas se setkávala s hrubým chováním vůči lidem z komunity LGBT+. V Singapuru se ovšem přátelé jeden o druhého starali. Bylo šokující, že se její přátelé v Malajsii tvářili, jako by ji neznali, a nechali ji, aby se s agresivním člověkem vypořádala sama. Tehdy jí to připadalo jako naprostá zrada. Zpětně vidí dilema, které její přátelé řešili, když se rozhodovali, zda se jí zastanou, protože vztahy osob stejného pohlaví jsou v Malajsii trestné. Její přátelé byli také homosexuálové, ale v této zemi neexistují žádné zákony na ochranu komunity LGBT+ před diskriminací nebo zločiny z nenávisti. 

IKEA a možnost být sama sebou

„IKEA tvoří velkou součást mého příběhu,“ říká Nancy. Díky tomu, že žiji ve Velké Británii, se nemusím skrývat a mohu žít s hrdostí. Ale obzvlášť mě těší, že mohu být sama sebou tady v práci." Před příchodem do IKEA měla pocit, že bez ohledu na to, kolik cílů (KPI) splnila v předchozích společnostech, nikdy nebyla tou správnou volbou, kterou by povýšili nebo kterou by vyslali reprezentovat firmu. Nikdy to nebylo hřiště, kde by všichni hráči měli stejnou šanci uspět.

Nancy přišla do IKEA před deseti lety a poměrně rychle se vypracovala na vyšší pozici. Nyní řídí tým IKEA Food. Pro jiné nemusí být řízení týmu lidí důležité, ale pro Nancy je důležité především to, že člověk jako ona může ve vedoucí pozici vůbec být. To, že je na vedoucí pozici někdo z komunity LGBT+, je pro ni očividným projevem podpory IKEA. Ve svém vlastním týmu dbá při náboru zaměstnanců na diverzitu, což je způsob, jak názorně ukázat inkluzi. Vytvořila tým lidí ze všech různých společenských vrstev. Její cesta k sebepřijetí ji přivedla k určitému druhu aktivismu pro přijetí druhých. 

Láska doma

Pro Nancy má teď láska, které se jí dostává doma, jinou podobu. Uvědomila si, že láska se projevuje různými způsoby. V Malajsii si s partnerkou náklonnost před rodinou neprojevují, ale ví, že rodina jejich vztah akceptuje. „Pokaždé, když si na mě chce máma stěžovat, promluví si nejdřív s May. Takže v tomto smyslu jsme jako tradiční pár.“

Doma ve Velké Británii s May má Nancy pocit, že může volně dýchat a být sama sebou. Nikdy o Mayině lásce nepochybovala, protože jí obrovsky podporuje. V jednu chvíli May pracovala ve třech zaměstnáních, aby Nancy splnila platové požadavky pro udělení víza do Spojeného království. Když je Nancy venku na ulici, stále se obává, že se na ni lidé dívají divně, protože je lesba. Ale v domácím útočišti, které si s May vybudovala, se s „láskou svého života“ cítí v naprostém bezpečí.