Z Konga do Zimbabwe – Seznamte se s Barthelemym
Jmenuji se Barthelemy Mwanza a je mi 28 let. V roce 2012 jsem uprchl z Konžské demokratické republiky (COD) a přišel do Zimbabwe. Přišel jsem sám, ale shledal jsem se se svou sestrou, která tam už byla.
Narodil jsem se rodičům z různých kmenů: můj otec je z Kasai a moje matka pochází z Jižního Kivu. Mezi těmito kmeny došlo ke konfliktu – a já bych byl nucen připojit se ke skupině z Jižního Kivu, jakmile by mi bylo 18.
Ale tato skupina zabíjí lidi a dělá další špatné věci, a kdybych se nepřidal, byl bych zabit. Abych si zachránil život, opustil jsem svou zemi.
Abych se dostal do Zimbabwe, cestoval jsem lodí z Konga do Zambie. Odtud mě náklaďák odvezl do hlavního města Zimbabwe, Harare, kde jsem se setkal s lidmi, kteří pomáhají uprchlíkům. Posadili mě do autobusu, a tak jsem dorazil do uprchlického tábora Tongogara v Zimbabwe, kde jsem teď.
Od roku 2012 nemám o svých rodičích žádné zprávy. Červený kříž je stále hledá. Možná je jednoho dne najdu. Pořád čekám.
Jde za svou vášní
V Kongu jsem si svůj život užíval. Trávil jsem čas se svými přáteli, pracoval s mládežnickými skupinami (což je moje velká vášeň) a spoustu času jsem věnoval studiu, protože jsem vždy snil o tom, že se stanu novinářem.
Žurnalistika se stala mou vášní, když jsem jako dítě viděl vysílání zpráv. Nechal jsem se inspirovat a začal jsem si hrát s mikrofony. Jednoho dne jsem narazil na příležitost, kdy jsem se mohl dozvědět něco o práci v televizní stanici. Přiměl jsem rodinu, aby mě tam vzala, a když jsem se vrátil domů, byl jsem opravdu nadšený.
V Kongu jsem chtěl vzdělávat mladé lidi. Ale když jsem přijel do tábora v Zimbabwe, viděl jsem tolik talentovaných mladých lidí, kteří se věnují různým věcem. A tak jsem se rozhodl, že abych jim pomohl, musím jejich talent sdílet na mezinárodní úrovni. A to mohu dělat prostřednictvím žurnalistiky.”
BarthelemyNovinář a pracovník s mládeží
Je to dlouhodobý cíl. Stále se snažím hledat stipendia, abych se mohl věnovat buď bakalářskému nebo magisterskému studiu. Tohle je můj sen. Některé příběhy se mi již podařilo publikovat na národní úrovni. Dalším cílem je udělat to na mezinárodní úrovni.
Zvládání výzev
V Kongu pro mě bylo těžké se přizpůsobit, protože jsem nemluvil místním jazykem.
Měl jsem také problémy s přístupem k základním potřebám. V Kongu jsem dříve trochu pracoval, abych si vydělal peníze, ale tady nemám dovoleno pracovat. Nejprve jsem dostával měsíční příspěvek odpovídající 15 americkým dolarům. To nestačilo.
Když jsem přijel do tábora, porovnal jsem své životy – život, který jsem zanechal doma, se životem zde. Zpočátku jsem spal v obchodě se špatnou střechou; když pršelo, voda se mi dostala do domu. Začal jsem plakat a představoval jsem si, čím bych se mohl stát, kdybych zůstal v Kongu.
Časem jsem si uvědomil, že pláč nic nezmění. Místo toho se zapojuji do komunitní práce – a tak buduji svou budoucnost. Jsem optimista. Ať se stane cokoliv, pořád se dívám dopředu.”
BarthelemyNovinář a pracovník s mládeží
Autorka fotografie: © UNHCR/Dana Sleiman
Také jsem se stal pracovníkem věnujícím se péči o děti v organizaci Terre Des Hommes. Po získání zkušeností s těmito dvěma různými typy práce jsem byl nominován na spolupředsedu Globálního poradního výboru pro mládež organizace UNHCR (Global Youth Advisory Council, UNHCR). Nyní jsem postoupil na pozici spolupředsedy.
Dnes pracuji v organizaci UNHCR na pozici, kdy sleduji ochranu uprchlíků. Zkontaktoval jsem uprchlíky s úřadem UNHCR. Podařilo se mi také získat finanční prostředky na některé iniciativy pro mládež. Kromě toho, obvykle pomáhám mladým lidem s jejich problémy. Píšu e-maily, abych jim pomohl například s právními záležitostmi.”
BarthelemyNovinář a pracovník s mládeží
Když jsem sem přišel, pracoval jsem s jedním člověkem z UNHCR. Opravdu mě inspiroval. I když ode mě nemohl nic získat, s obrovským nadšením pomáhal. Takže teď, kdykoli vidím člověka, který čelí problému, cítím, že mám schopnost pomoci. Je to má vnitřní hnací síla.
Jsem hrdý na to, že jsem uprchlík
Být uprchlíkem má své limity. Nemáme stejná práva jako ostatní. Také označení „uprchlík“ představuje překážky. Kvůli tomu nemám přístup k některým stipendiím, a když cestuji, zastaví mě a dvakrát zkontrolují moje vízum – zatímco všichni ostatní projdou snadno. A je tu stigma. V Harare jsou lidé, kteří ani nechtějí být nazýváni uprchlíky. Ale já? Jsem hrdý, že jsem uprchlík. Například ve městě často nosím tričko s nápisem ‚uprchlík‘
Jsem hrdý, protože to, že jsem uprchlík, mi pomohlo uskutečnit některé mé sny. Místo toho, abych litoval obtíží, kterými jsem si prošel, si myslím, že je lepší vložit svou energii do příležitosti zvýšit povědomí o této problematice, pomoci dalším uprchlíkům nebo prosadit svou vizi.”
BarthelemyNovinář a pracovník s mládeží
A v Kongu jsem nikdy necestoval ani se neúčastnil mezinárodní organizace. Ale od roku 2017 jsem cestoval. Dokonce jsem jel do New Yorku. Stát se uprchlíkem pro mě není něco, čeho bych litoval.
Co jsem se naučil?
Když se cítím mizerně, pomáhá mi si vzpomenout na to, že mám sny – jako třeba stát se novinářem. A další věc, která mě žene dál, jsou lidé, kteří za mnou chodí pro pomoc. Kdybych nebyl optimista, odradil bych je. Takže komunita, za kterou stojím, mi dává sílu.
Slovo ‚domov‘ pro mě znamená identitu, která se nemění, ať se děje cokoliv. Odešel jsem z rodné země do Zimbabwe – a stále nemám pocit, že by se moje identita změnila. Nemohu to od sebe oddělit; mám to v krvi. I ve sportu budu vždy fandit konžskému týmu.”
BarthelemyNovinář a pracovník s mládeží
Přál bych si, aby lidé pochopili, že uprchlíci jsou jako všichni ostatní. Jediný rozdíl je v tom, že určité situace nás donutily opustit naše domovské země. Uprchlíci by měli mít stejná práva jako občané. Máme dovednosti jako ostatní a potřebujeme příležitosti k jejich rozvoji, abychom mohli podporovat sebe i sebe navzájem.
Pokud bych měl ostatním uprchlíkům poradit, pak je to, aby spolupracovali. Jsme tak silnější. Také bych řekl, že my uprchlíci bychom se neměli nechat odradit. Slovo ‚uprchlík‘ bychom měli používat jako příležitost ke zvýšení povědomí a k dosažení našich cílů.
