Přejít na hlavní obsah

Z Iráku do Švýcarska – seznamte se Ayaou

Jmenuji se Aya. Je mi 27 let. Opustila jsem svou rodnou zemi, Irák. V roce 2009 jsem odešla do Sýrie. Pak jsme uprchli ze Sýrie do Turecka. Usadili jsme se ve Švýcarsku.

Fotografie irácké uprchlice Aya Abdullah s úsměvem a zlatými náušnicemi na černém pozadí.
V Iráku jsem prožila normální dětství. Pamatuji si, jak se lidé měli navzájem rádi a žili v míru. Mám dobré vzpomínky na místo, odkud pocházím. Ale když do mé země přišla válka, všechno se změnilo.

AyaPodporovatelka UNHCR

Můj otec se rozhodl uprchnout kvůli různým událostem, které se zrovna najednou odehrály. Jednou z nich bylo, když se v mé škole spustil bombový poplach. Tehdy můj táta řekl: „To stačí. Už tu nemůžeme zůstat.“

Když jsme odjížděli z Iráku do Sýrie, doufali jsme, že tam zapustíme kořeny. Všechno šlo dobře. Se sourozenci jsme se zapsali do školy a neměli jsme jazykovou bariéru.

Ale naneštěstí nás znovu dostihla válka, takže jsme museli Sýrii opustit. Po prvním útěku do Turecka jsme se nakonec usadili ve Švýcarsku.

Domov je tam, kde cítím, že tam patřím, jsem vítána, cítím se bezpečně a kde je moje rodina.

AyaPodporovatelka UNHCR

Oplácet dobré

Kvůli všemu, čím jsem si prošla, jsem velmi rychle dospěla. Měla jsem zodpovědnost pomáhat své rodině a své komunitě. Když jsme žili v Sýrii, bylo mi 14 let. Stala jsem se dobrovolníkem, abych pomáhala uprchlíkům, jako jsem já, kteří nevěděli, jak se zapojit. Když jsem byla v Turecku, pokračovala jsem v dobrovolnictví.

Irácká uprchlice Aya Abdullah vystupující na Globálním fóru pro uprchlíky.

Autor fotografie: © UNHCR/Andrew McConnell

Pak mě osud zavál do úřadu UNHCR, Agentury OSN pro uprchlíky. Když mě slyšeli mluvit různými jazyky, nabídli mi možnost připojit se k jejich týmu.

Jsem za to všechno vděčná, protože tak jsem se stala dnešní Ayou. Kdybych neprošla všemi těmito překážkami, nemyslím si, že bych byla tím samým člověkem, jakým jsem dnes. 

Když jsem začala pracovat v Turecku, měla jsem za cíl ukázat lidem, že uprchlíci jsou normální lidské bytosti s dovednostmi, energií a silou — a že mohou změnit svět k lepšímu.

AyaPodporovatelka UNHCR

Život ve Švýcarsku

Když jsem poprvé přijela do Švýcarska, měla jsem depresi. Kvůli mým předchozím zkušenostem jsem měla spoustu psychických problémů. Pomyslela jsem si: Ne, já to tady nezvládnu. Ve Švýcarsku nezůstanu.

Fotografie irácké uprchlice Ayi Abdullah na pódiu.

Autor fotografie: © UNHCR/Jean Marc Ferré

Pak mi najednou někdo na sociálních sítích napsal: Ahoj, tady Emily. Žiju v Ženevě a chci ti pomoct. Můžeme se sejít? Daly jsme si společně kávu – a to mi dalo šanci změnit svůj život.

Emily mi pomohla zjistit, co potřebuji k přihlášce na univerzitu. Přijali mě a letos budu promovat ze dvou oborů. To mi dalo naději, že mohu zůstat ve Švýcarsku a zapustit zde kořeny. 

Hodně lidí si mylně myslí, že uprchlíci hledají lepší životní a finanční situaci. Ale hlavním důvodem, proč utíkáme z našich zemí, je to, že hledáme bezpečí a chceme zůstat naživu – což jsou základní lidská práva.

AyaPodporovatelka UNHCR

Uprchlíci jsou jako všichni ostatní.

Chtěla bych, aby lidé věděli, že každý má potenciál – bez ohledu na jeho status nebo identitu, kterou si nevybral.

Přála bych si, aby mě lidé viděli jako mladou ženu, která se snaží vytvořit lepší budoucnost, navzdory všemu, co jsem prožila. Chci, aby mě viděli jako někoho, kdo jde příkladem – nejen jako oběť.

Jsem tak hrdá. Nyní dokazuji světu, že bychom měli být slyšet. Jsem vděčná UNHCR a všem organizacím pracujícím s uprchlíky. Dali nám prostor, abychom mohli mluvit sami za sebe.

Cítím zodpovědnost stát se hlasem pro ty, co nemohou mluvit, a pro miliony uprchlíků po celém světě, kteří chtějí mluvit o svých zkušenostech.

AyaPodporovatelka UNHCR

Autoři fotografií tohoto příběhu v pořadí:

© UNHCR/Antoine Tardy

© UNHCR/Andrew McConnell

© UNHCR/Jean Marc Ferré